Osobnosti jindřichohradecka - hudba - životopisy a profily
hudební skladatelé: Adam Michna z Otradovic, Karl Ditters z Dittersdorfu, František Ikavec, Jan Evangelista Kypta, Bedřich Smetana, Jan Zeman, Vítězslav Novák, Alois Praveček, Kamil Voborský, Miroslav Brož, Viktor Kalabis, Petr Přibyl, Ivo Jahelka, Zuzana Růžičková, Vladimíra Klánská

Město Jindřichův Hradec vydalo CD Slavní skladatelé Jindřichohradecka, na němž jsou skladby Adama Václava Michny z Otradovic, Karla Ditterse von Dittersdorf, Jana Evangelisty Kypty, Bedřicha Smetany, Vítězslava Nováka, Viktora Kalabise a Petra Přibyla - v prodeji v Informačním centru.

Hudební skladatelé:

Adam Václav Michna z Otradovic - hudební skladatel

*30.6.1600? Jindřichův Hradec, +16.10.1676 Jindřichův Hradec
Jindřichohradecký rodák, jedna z nejvýznamnějších postav české barokní hudby, proslulý jindřichohradecký varhaník a hudební pedagog, básník a hudební skladatel, přední člen zdejšího literárního bratrstva, který vedle své hudební činnosti stačil i "vesele šenkovat víno". Adam Michna pocházel z hudebnické rodiny usazené v Jindřichově Hradci od začátku 16. století, byl patrně synem varhaníka Michala Michny a další jeho příbuzní byli trubači hradecké pevnosti. Byl potomkem šlechtické rodiny Michnů z Otradovic, takže roku 1673 se podepisuje: Adamus Wenceslaus Michna de Ottradowicz. Po úpadku kulturního života v prvním desetiletí třicetileté války obnovil hradecký pán a nejvyšší kancléř Království českého Vilém Slavata v Jindřichově Hradci literátské bratrstvo a rozvoji hudebního života v 17. století přispělo zejména působení jesuitské koleje, založené v roce 1594. Adam Michna z Otradovic se stal nejprve studentem jezuitské koleje (jesuitské gymnázium), později i členem literárního bratrstva a pak také místním regenschorim. Tento jindřichohradecký měšťan, majitel šenku, proslul zejména jako autor téměř dvou set písní, z nichž většinu vydal ve sbírkách Česká mariánská muzika (1647), Loutna česká (1653) a Svatoroční muzika (1661), které představují vysokou kvalitu české barokní duchovní písně a jsou výrazným projevem vyspělé měšťanské kultury v 17. století. Jeho nejznámější písní je vánoční ukolébavka "Chtíc, aby spal", která se stala natolik oblíbenou, že byla pokládána za lidovou a dodnes se zpívá jako vánoční koleda. Neoficiální jindřichohradeckou hymnou a také znělkou Jihočeského festivalu Concertino Praga se stala další jeho píseň "Nebeští kavalérové". Písně tedy tvoří první část jeho tvorby. Druhou skupinu Michnových prací tvoří technicky vyspělé chrámové skladby na latinské liturgické texty (Magnificat a Missa S. Venceslai), ve kterých jsou znát vlivy pozdní benátské školy. O studentských letech Adama Michny v jezuitské koleji napsal další jindřichohradecký rodák, herec Zdeněk Kryzánek divadelní hru Oklamanci. K 400. výročí narození Adama Václava Michny z Otradovic odhalilo město Jindřichův Hradec na místě, které je pravděpodobným místem jeho narození (současný Hotel Concertino - Zlatá husa) pamětní desku s tímto nápisem: Zde se pravděpodobně narodil nejvýznamnější barokní skladatel, básník a varhaník Adam Václav Michna z Otradovic (asi 1600 - 1676).

Ukázka mp3 - Adam Václav Michna z Otradovic - Chtíc, aby spal - zpívá Dagmar Pecková, na varhany hraje Aleš Bárta (album Stříbrné vánoce vydal Supraphon 1996)
Chtíc, aby spal - polyfonní vánoční melodie na mobil

Carl Ditters von Dittersdorf - Karl Ditters z Dittersdorfu - hudební skladatel a houslista

*2. 11. 1739 Vídeň předměstí Laimgrube (Wiener Vorstadt Laimgrube), +24. 10. 1799 Nový Dvůr u zámku Červená Lhota (Neuhof des Schlosses Rothlhotta)
Karl Ditters patřil k nejtvořivějším a nejuniversálnějším vídeňským současníkům Haydna a Mozarta. Navštěvoval jezuitskou školu a protože pocházel z rodiny s dobrým finančním zázemím (otec byl dělostřelecký důstojník), mohl si dovolit soukromé lekce hudby, francouzštiny a náboženství. V 7 letech se začal učit hře na housle a díky vlivnému učiteli, Josephu Zieglerovi, byl o několik let později jmenován členem orchestru v benediktýnském kostele. V roce 1751 se stal členem kapely prince Josepha Friedricha von Sachsen-Hildburghausen a s učitelem Giuseppem Tranim se začal mnohem více věnovat studiu hry na housle. Jelikož Traniho zaujaly první Dittersovy skladatelské pokusy, doporučil jej učiteli Giuseppe Bonno, který jej učil kontrapunktu a volné kompozici. Karl Ditters u něj zůstal až do roku 1761, kdy byl orchestr prince Josepha zrušen kvůli jeho odchodu z Vídně do Hildburghausenu, kde převzal vladařství. Se skladatelem Christophem Wilibaldem Gluckem podnikl cestu do Itálie, kde měl jako houslista velký úspěch. Karl Ditters byl spolu s dalšími hudebníky přijat do služeb hraběte Durazza, divadelního ředitele císařského dvora. Dittersův kontakt s dramatickou hudbou během 60. let díky působení v divadelním orchestru velmi ovlivnil jeho umělecký vývoj. Když mu koncem zimy 1764 vypršela smlouva s Durazzem, rozhodl se přijmout místo kapelníka u biskupa Adama Patačiče ve Velkém Varadíně (dnešní rumunská Oradea), které před ním zastával Michael Haydn, a kde zaměstnával i řadu českých umělců, než sloužit u hraběte Wenzela Sporka, Dittersova nástupce, s nímž si nerozuměl. Karl Ditters sestavil orchestr s malou skupinou zpěváků. Začal komponovat své první vokální skladby, včetně oratoria Issaco a několika oper, a také instrumentální hudbu. V důsledku rozpuštění biskupovy kapely v roce 1769 byl Karl Ditters nucen hledat práci. To se mu podařilo na zámku Jánský vrch (Johannisberg) u Javorníka u hraběte Filipa Schaffgotsche, kde zůstal 26 let. Provozoval zde vlastní opery, kterých napsal 40, 120 symfonií, 26 divertiment, serenády, smyčcová kvarteta, kvinteta, sonáty, klavírní skladby, několik oratorií, mší a kantát. Mohl se bez starosti oženit s členkou operního souboru, maďarskou zpěvačkou Nicolinu Trinkovou, se kterou měl 10 dětí, když k platu 3.000 zlatých měl zdarma byt o pěti pokojích se stravou pro celou rodinu. Během svých služeb byl Karl Ditters roku 1770 jmenován Rytířem zlaté ostruhy a o tři roky nato (1773) získal za zásluhy a přiměřený poplatek šlechtický přídomek „von Dittersdorf“, který byl podmínkou k získání místa hejtmana ve Frývaldově Po smrti hraběte Schaffgotsche (1795) Karl Ditters obdržel malou penzi, která sotva pokryla jeho osobní potřeby. Ale Karl Ditters neměl jen finanční potíže, ale také zdravotní – trpěl artritidou (zánětem kloubů). Naštěstí mu baron Ignác von Stillfried, hudební nadšenec, nabídl bydlení v podnájmu na jeho pozemku Nový Dvůr na panství Červená Lhota, kde Ditters zůstal se svou rodinou až do své smrti. Pochován je na hřbitově v Deštné. Po ukončení smutku si jeho sedmnáctiletá dcera Anna Marie bere za muže téměř o 40 let staršího rodinného dobrodince barona Stillfrieda. Dittersova autobiografie, dopsaná dva dny před jeho smrtí, vyšla česky jako Vzpomínky hudebníka 18. století (1959).
Ukázka mp3 - Karl Ditters von Dittersdorf - Symphony Concertante for Double-bass Viola and Orchestra - Jihočeská komorní filharmonie, conductor Ondřej Kukal, Viola Petr Přibyl (album Ditters von Dittersdorf vydal MUSICVARS 1992)

František Ikavec - varhaník, hudební skladatel, učitel hudby

*26.11.1801 Arnoštovice u Sedlčan, +7.12.1860 Jindřichův Hradec
František Ikavec by byl neznámým místním hudebníkem, kdyby v době jeho působení nežila v Jindřichově Hradci rodina sládka Smetany a kdyby se on sám nestal učitelem hudby malého sládkova syna Bedřicha. Po litomyšlském učiteli Chmelíkovi se tak stal dalším, kdo budoucího skladatele zasvěcoval do tajů hudby. František Ikavec, jehož otec byl učitelem a regenschorim v Arnoštovicích, byl ustanoven varhaníkem při jindřichohradeckém proboštském kostele dekretem z 15. 1. 1820, i když tuto funkci zastával už od roku 1818. Stal se z něj dovedný houslista, kapelník a organizátor hudebního života města. Zároveň vyučoval hudbě a mezi jeho žáky byl i Bedřich Smetana, jehož otec měl v letech 1831-1835 pronajatý v J. Hradci panský pivovar. Od sedmi let se Bedřich u Ikavce učil hře na housle a vedle toho zpíval na kůru. Ikavec byl přísný učitel a navíc nebyl zcela přesvědčen o chlapcově mimořádném nadání. Neobměkčila jej ani první skladba osmiletého žáka – Kvapík D dur. Považoval si jej především jako zpěváka a tak svěřoval Bedřichovi všechna sóla při bohoslužbách. Ikavec sám složil několik chrámových skladeb a nastudoval také sbory, které byly dílem jeho otce. Zajímal se dál o hudební život a jistě věděl o úspěších svého někdejšího svěřence.

Jan Evangelista Kypta - hudební skladatel

*1.12.1813 Borotín, +5.4.1868 Telč
Jan Evangelista Kypta se narodil v Borotíně v rodině tkalce a vesnického muzikanta, u kterého získal základní hudební vzdělání. Otec brzy zemřel a rodina měla existenční problémy. Absolvoval šestiměsíční kurz a působil poté jako učitelský pomocník v Kunžaku a později v Číměři. V roce 1832 se stal posluchačem Varhanické školy v Praze a po jejím absolvování varhaníkem a učitelem v Jindřichově Hradci. Zkomponoval 26 větších a více než 30 drobnějších skladeb. Dodnes je oblíbená jeho Česká vánoční mše, která je srovnatelná s populární Českou mší vánoční J.J.Ryby. Pro soubor ostrostřelecké hudby v Jindřichově Hradci napsal několik tanečních skladeb (Jindřichohradecký valčík, Hradecká polka, Střelecký kvapík). V roce 1848 přesídlil do Telče, kde zemřel ve věku 54 let.

Bedřich Smetana - hudební skladatel

*2.3.1824 Litomyšl, +12.5.1884 Praha
Když v únoru 1831 uzavřel litomyšlský sládek František Smetana nájemní smlouvu s černínským velkostatkem, nikdo nemohl tušit, že se do panského pivovaru v červenci téhož roku přistěhuje také budoucí nejznámější český hudební skladatel a zakladatel české opery. Syn hraběcího sládka Bedřich Smetana navštěvoval v Jindřichově Hradci tehdejší hlavní školu, sídlící v budově bývalého jezuitského semináře, těsně sousedícího s malým domkem, v němž Smetanovi bydleli. Hudební teorii, hře na klavír, housle a violu se mladý Bedřich Smetana učil u zdejšího regenschoriho (ředitele kůru) a hudebního skladatele Františka Ikavce a už v roce 1832 zkomponoval svou první skladbu, kvapík D dur (Galopp D-dur). Na podzim následujícího roku se stal Bedřich Smetana žákem gymnázia, kde studoval tři semestry, čtvrtý už nedokončil, neboť mu v tom pravděpodobně zabránil úraz. Kdesi u Vajgaru se totiž s kamarády věnoval nebezpečné hře, při níž došlo k výbuchu láhve se střelným prachem. Podle skladatelova pozdějšího svědectví byl zraněn a na několik hodin přestal slyšet. Možná, že tato příhoda byla i počátkem jeho pozdější hluchoty (i když zlí jazykové tvrdí něco jiného). Zajímavostí je i to, že mladého Smetanu doučoval tehdejší gymnaziální premiant Dedera (syn místního zámečníka a nadšeného vlastence), tentýž Dedera, který za několik let poveze Karla Havlíčka do vyhnanství do Brixenu a cestou ho zaveze ukázat svému tatínkovi do Jindřichova Hradce (mimochodem Karel Havlíček doučoval mladého Smetanu během pobytu rodiny Smetanů v Německém Brodě). Z Jindřichova Hradce se Bedřich Smetana odstěhoval v roce 1835.

Jan Zeman - český vojenský kapelník a skladatel pochodů a tanců

*25.5.1865 Praha, +4.11.1948 Jindřichův Hradec
Jan Zeman studoval na pražské konzervatoři hru na kontrabas u Vendelína Sládka (1879-83). Krátce byl kotrabasistou opery v Antverpách, pak se stal kontrabasistou a pozounistou hudby 88. pěšího pluku v Praze (1884-87), sloužil u slavného 35. pěšího pluku v Plzni (1887-94), u 4. pluku v Jihlavě a ve Vídni (1894-96, kde byl šikovatelem). V roce 1897 byl jmenován kapelníkem pěšího pluku 75 posádkami v Jindřichově Hradci, v Praze (1906), Jindřichově Hradci (1910) a Salcburku (1912). Během pobytu v Praze se stal velmi populárním, zejména během Jubilejní výstavy (1908), kdy denně koncertoval se svou plukovní hudbu na výstavišti. Také v Jindřichově Hradci provedl četné významné koncerty. Během první světové války pobýval s plukem v Debrecíně (Maďarsko) a na ruské a italské frontě. Roku 1919 byl jmenován kapelníkem posádkové hudby Jindřichův Hradec, ve stavu pěšího pluku 75, téhož roku přejmenovaného na pěší pluk 29, jehož orchestrem se v roce 1920 posádková hudba stala. V roce 1926 odešel do výslužby a působil jako hudebník a kapelník v Jindřichově Hradci. Stal se sbormistrem pěveckých spolků Slávy dcera a Smetana, s nimiž prováděl opery Bedřicha Smetany (Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička) i zpěvohry dalších autorů (V studni Viléma Blodka, Čarostřelce Carla Marii von Webera). Ještě jako osmdesátník nastudoval a řídil Mou vlast, Libuši a jiná díla. Je autorem padesáti tanců a pochodů, které byly rozšířeny u vojenských kapel a některé vydány v Praze a Jindřichově Hradci, například mazurka Matylda, Jindřichohradecká polka, valčíky Na krásném zeleném Salzachu, Vzpomínka na Debrecín, Pochod československého pěšího pluku 29, 75er Regimentsmarsch, Teissinger Marsch, Mertův pochod, Pochod dr. Groše.

Vítězslav Novák - hudební skladatel

*5.12.1870 Kamenice nad Lipou, +18.7.1949 Skuteč
Nejproslulejším studentem jindřichohradeckého gymnázia na konci 19. století se stal nepochybně Vítězslav Novák, po němž byl ústav také později pojmenován, podobně jako zdejší základní umělecká škola. Kamenický rodák přišel do Jindřichova Hradce na počátku osmdesátých let a maturoval zde v roce 1889. Vítězslav Novák nepatřil ke studentům s nejlepším prospěchem, zejména v matematice a fyzice. Od mládí ovšem vynikal v hudbě a už v Jindřichově Hradci začal komponovat své první klavírní skladby a písně, kterých bylo půldruhé desítky. Do napsání známé Slovácké svity, nebo opery Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna a Dědův odkaz však v Nežárce uplynulo ještě mnoho vody. Dnes je Vítězslav Novák zařazován mezi nejvýznamnější osobnosti české moderní hudby a je též pokládán za nejvlivnějšího hudebního pedagoga 20. století. Navíc Vítězslav Novák, vzdor své oční chorobě, dokázal být jak pilným skladatelem, tak sepsat dvoudílné paměti (O sobě a o jiných), ale i desítky článků a odborných statí. Na sklonku života mu byl udělen titul národní umělec.

Ukázka mp3 - Vítězslav Novák - Jihočeská suita, op. 64 - hraje Česká filharmonie, kterou řídí Rafael Kubelík - IV. věta Epilog (album Rafael Kubelík - Smetana, Novák vydal Supraphon 2003)

Alois Praveček - český vojenský dirigent a skladatel

*10.1.1880 Hroby u Tábora, +19.5.1957 Jindřichův Hradec
Alois Praveček byl synem učitele a ředitele kůru, bratr Jindřicha Pravečka staršího (český kantor a hudebník). Učil se na housle u strýce Hynka Vacka v Soběslavi (1892-96), poté studoval hru na housle u Antonia Bennewitze (1897-98), byl komorním houslistou hraběnky Kolovratové (1899-1900). Od roku 1901 sloužil Alois Praveček u vojenské hudby 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci, od roku 1905 u téže hudby v Praze, potom opět v Jindřichově Hradci (1910) a v Salzburku (1912). Za 1. světové války byl v Debrecínu (Maďarsko) a v roce 1918 nastoupil Alois Praveček jako dirigent u vojenské hudby v Jindřichově Hradci, kterým byl až do roku 1925. Kromě toho byl rovněž činný jako pedagog, houslista a dirigent hudebního sdružení. Napsal: 2 slavnostní pochody, 12 vojenských pochodů, Romanci D dur pro housle a klavír, mužské sbory, 30 sokolských cvičení, četné skladby koncertní, celkem 80 skladeb pro smyčcové a dechové orchestry. Ještě při prvních představeních Jindřichohradecké opery hrál Alois Praveček v operním orchestru 1. housle.

Kamil Voborský - hudební skladatel

*28.11.1883 Tábor, +22.10.1949 Praha
Žák Josefa Kličky na varhany a Antonína Dvořáka v kompozici na pražské konzervatoři, hudební skladatel, regenschori v proboštském chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci (1906-1949), profesor hudební výchovy na hradeckém gymnáziu, majitel hudební školy a konzervátor Národního muzea v Praze v oboru hudebních nástrojů. Kamil Voborský komponoval vkusně eklektickým slohem především duchovní hudbu (240 číslovaných skladeb - 15 mší, 56 gradualií, 58 ofertorií, 29 pange lingua, hymny, sekvence, komunia, pohřební sbory, žalmy, responsoria) a sbory (mužské sbory Kyrysník, Nevěřme nikomu, Ve východní záři na text Jana Nerudy a úpravy blaťáckých písní), dirigoval hradecké amatérské i chrámové sbory a orchestry. Ve 30. letech uskutečnil Československý rozhlas - Radiojournal (tehdy mladé médium) o nedělích a liturgických svátcích několik přímých přenosů z jindřichohradeckého proboštského kostela, kde při bohoslužbách zazněly Voborského duchovní skladby pod jeho řízením, což byla tehdy pro Jindřichův Hradec a jeho kulturní úroveň prestižní záležitost, neboť byl do tohoto vysílání zařazen kvůli vysoké úrovni chrámové hudby. Část sbírky hudebních nástrojů Kamila Voborského je uložena v depozitáři Muzea Jindřichohradecka a zatím bohužel nevystavena.

Životopis a fotografie dědečka Kamila Voborského poskytl jeho vnuk, hudební skladatel Prof. PhDr. MgA. Milan Slavický

Kurt Adler - pianista, dirigent, sbormistr a hudební pedagog

*1.3.1907 Jindřichův Hradec, +21.9.1977 New York (USA)
Kurt Adler prvorozený syn Vítězslava Adlera z místní, pročesky orientované židovské rodiny a Olgy Fürthové z německé židovské rodiny ze Sušice. Otec zdědil v roce 1901 podíl v textilní továrně, kterou založil v Jindřichově Hradci jeho otec Jacob Adler se svým švagrem Zikmundem Singerem. Rané dětství strávil Kurt Adler v Jindřichově Hradci a částečně zřejmě také na Sušicku. Jeho výchova je spjata s židovskou náboženskou obcí v Jindřichově Hradci, jeho první hudební pedagog byl synagogální kantor Jacob Fürnberg. Veškerou výuku učiva základního školství získával soukromě, protože rodina se rozhodla pro jeho německou jazykovou orientaci a v Jindřichově Hradci byla poslední německá (soukromá) základní škola zrušena v roce 1909. Zkoušky z jednotlivých ročníků základní školy absolvoval na německé obecné škole v Radouňce u Jindřichova Hradce a v Sušici. Před koncem první světové války se Adlerova rodina odstěhovala do Atzgersdorfu u Vídně. Ve Vídni Kurt Adler nastoupil na Akademické gymnázium. Důvodem stěhování byly zřejmě rodinné podnikatelské aktivity, možná i výrazný hudební talent Kurta Adlera, který se záhy po přestěhování stal žákem prof. Richarda Roberta, jednoho z nejlepších vídeňských učitelů klavíru své doby. Po ukončení gymnázia v roce 1925 nastoupil na filozofickou fakultu Vídeňské univerzity, kde se jeho učitelem stal kromě jiných zakladatel moderní hudební vědy Guido Adler. Po čtyřech semestrech na fakultě v roce 1927 odešel jako dirigentský asistent na berlínskou Státní operu, kde dvě sezony asistoval dirigentovi Hermannu Weigertovi a dirigentovi a šéfovi opery Erichu Kleiberovi. Od roku 1929 diriguje pražskou německou operu a Městskou operu v Berlíně. Po nástupu fašismu odchází do vídeňské filharmonie, je hlavním dirigentem kyjevské Státní opery na Ukrajině, zakládá Stalingradskou filharmonii. V roce 1938 emigruje do USA. Od roku 1943 působí jako asistent dirigenta v Metropolitní opeře v New Yorku. V roce 1945 se stává jejím sbormistrem a od roku 1951 stálým dirigentem. V Metropolitní opeře setrval celých třicet let až do roku 1973. Stal se pilířem této největší světové operní scény a respektovanou hudební autoritou. Dirigoval přes 20 operních děl, absolvoval jako dirigent 341 představení, ovšem jeho ještě četnější představení v roli sbormistra nejsou zdokumentována. Je autorem významných hudebně-pedagogických publikací The art of accompanying and coaching a Phonetics and diction in singing: Italian, French, Spanish, German. Vybral, zaranžoval pro klavírní doprovod a publikoval 2789 stran partitur světových hudebních děl.

O tomto zapomenutém jindřichohradeckém rodákovi mne informoval Mgr. Václav Urban, který o něm posbíral obrovské množství materiálu a napsal internetovou monografii Kurt Adler (1907 Neuhaus – 1977 New York).

Miroslav Brož - hudební skladatel a dirigent

*2.6.1922 Banja Luca (Jugoslávie), +21.10.1991 Bratislava
Jeho rodina se brzy po jeho narození přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde kromě povinných škol absolvoval i školu hudební. Potom odešel na Konzervatoř v Praze, kde studoval skladbu u profesora Jaroslava Řídkého a dirigování u profesora Pavla Dědečka. Určitou dobu byl posluchačem Konzervatoře v Lipsku. Miroslav Brož absolvoval v roce 1949 a nastoupil jako dirigent do divadel v Českých Budějovicích a v Olomouci, krátce byl i dirigentem symfonického orchestru v Karlových Varech. V roce 1952 odešel Miroslav Brož do Československého rozhlasu v Bratislavě, kde se stal od roku 1961 šéfdirigentem Tanečního orchestru (TOČR), který byl v té době založen, a který vedl až do svého odchodu do důchodu. Miroslav Brož skládal a aranžoval především písňovou tvorbu pro TOČR (jeho Krédo získalo nejvyšší ocenění na Bratislavské lyře 1972, jeho profilovou desku vydal OPUS v roce 1983), a kromě toho i koncertní hudbu poslechového charakteru, celou řadu pochodů, několik předeher, rapsódií, valčíků a spoustu drobných lyrických skladeb. Mnohé jeho skladby se svou koncepcí a instrumentací blíží k symfonickému žánru. Jeho činnost doplňuje scénická hudba k rozhlasovým hrám a filmům (Smrť prichádza v daždi 1965, Most na tú stranu 1961, Tri razy svítá ráno 1961, Na pochode sa vždy nespieva 1960 a další). Filmografii Miroslava Brože najdete na stránkách České filmové nebe nebo Filmová databáze. Každé léto se Miroslav Brož vracel do Jindřichova Hradce, aby zde strávil část dovolené u svých příbuzných nebo u rybníka v Horní Pěné. A v posledních letech svého života také proto, aby zde dirigoval první skladatelské pokusy svého synovce Petra Přibyla.

Ukázka mp3 z profilového alba Miroslav Brož, které vydal OPUS v roce 1983 - Spomienky pre dvoch - TOČR v Bratislavě diriguje Miroslav Brož

Viktor Kalabis - hudební skladatel

*27.2.1923 Červený Kostelec u Náchoda, +28.9.2006 Praha
Čestný občan města Jindřichův Hradec. Viktor Kalabis studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci a maturoval na gymnáziu v Soběslavi (1942). Po učitelské epizodě (odborná škola pro ženská povolání 1942-44) a totálním nasazení na konci války (továrna na letecké součástky - firma Havlík 1944-45) studoval 1945-48 na pražské konzervatoři skladbu u Emila Hlobila a souběžně na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu u J. Huttera. Po komunistickém puči 1948 nemohl absolvovat připravenou prací o Stravinském a Bartókovi, titul PhDr. získal až v rehabilitačním řízení roku 1992. U Jaroslava Řídkého pokračoval Viktor Kalabis ve studiu hudební skladby na pražské Akademii múzických umění. Absolvoval roku 1952 a poté pracoval téměř 20 let jako režisér a redaktor hudebního vysílání pro děti a mládež Československého rozhlasu v Praze, kde stál spolu s Helenou Karáskovou i při zrodu mezinárodní soutěže Concertino Praga. Později dal podnět ke vzniku Jihočeského festivalu Concertino Praga v Jindřichově Hradci, který si se svou manželkou, jíž byla cembalistka Zuzana Růžičková, zvolil za svůj druhý domov. Od roku 1972 se Viktor Kalabis věnuje výhradně skladatelské tvorbě. Skladatelsky vyšel z Bartóka, Honeggera, a především Stravinského, což byly na začátku 50. let v české kultuře rovněž zapovězené vzory. Viktor Kalabis bývá charakterizován jako tektonik, lyrik, filosof, kontrapunktik a znalec nástrojů. Jeho dílu, zahrnujícímu přes 70 opusů, dominují skladby instrumentální (mimo jiné devět koncertů, pozornost zasluhují zejména 2. koncert pro klavír a dechové nástroje (1985) a Tristium pro violu a smyčcový orchestr (1981). K námětům filosofickým a k obecně lidským problémům se Viktor Kalabis obrací především ve svých 5 symfoniích: 1. op. 14 (1957), 2. Sinfonia Pacis op. 18 (1959-61, provedena i Berlínskými filharmoniky, zatím tři gramofonové nahrávky), 3. op. 33 (1971), 4. op. 34 (1972) a 5. op. 43 (1976, jednovětá, autorem nazvaná Fragment, protože jejím inspiračním zdrojem bylo torzo Michelangelovy plastiky Pieta Rondanini). Academia vydala knihu Viktor Kalabis, kterou napsal jeho přítel, známý hudební publicista Jiří Pilka, a která je více než jen skladatelovým životopisem. Je také svěže napsaným a zajímavým pohledem do zákulisí české hudební scény v proměnách řady desetiletí, duchovním portrétem významné umělecké osobnosti a zasvěceným průvodcem Kalabisovými hudebními skladbami.

Ukázka mp3 - Viktor Kalabis: Concerto for Harpsichord and Strings, Op. 42 (1975) - hrají Zuzana Růžičková (cembalo), Pražský komorní orchestr (natočeno v roce 1980) - I. věta Allegro Leggiero (album Viktor Kalabis vydal Supraphon 2003)

Petr Přibyl - hudební skladatel a violista

*26.5.1954 Jindřichův Hradec
V Jindřichově Hradci, jehož je občanem, absolvoval studium na Gymnáziu Vítězslava Nováka (1973) a získal zde i své hudební vzdělání. Petr Přibyl obzvláště vynikal ve hře na housle, což jej přivedlo k přijímacím zkouškám na pražskou konzervatoř (1973-78). Po jejím absolvování pokračoval na hudební fakultě Akademie múzických umění (1978-82), kde si zvolil za svůj hlavní nástroj violu. V roce 1982 se stal Petr Přibyl laureátem mezinárodní violové soutěže v Bělehradě. Od roku 1990 je koncertním mistrem skupiny viol orchestru opery Národního divadla v Praze a věnuje se i koncertní činnosti. Od počátku ho však kromě takzvané "vážné" hudby vzrušovala i hudba rocková. Již za svých gymnazijních studií založil se spolužáky Jiřím Svobodou (basa - Hugo) a Karlem Helmanem (bicí - Kaci) legendární rockovou skupinu Organum, v níž Petr Přibyl (Pedro) hrál na klávesové nástroje, aranžoval a skládal své první skladby. Jeho takzvané nekomerční období vyvrcholilo složením tří rockových kantát: Tři mušketýři (na renesanční básně - text divadelní hry D´Artagnan najdete zde), Hirošima (na text poémy Františka Hrubína) a Nové zpěvy vánoční aneb Štědrý den dona Quijota (na text Jaroslava Vanči a Jaroslava Jakoubka). Od roku 1987 se Petr Přibyl věnuje písňové tvorbě. Zatím nejúspěšnější se stala jeho píseň "Nějak se vytrácíš, má lásko..." na text Jaroslava Jakoubka, která se v podání Petra Jandy několik let držela na předních příčkách hitparády Českého rozhlasu. Petr Přibyl je autorem scénické hudby k divadelním představením Cyrano de Bergerac a Tajuplný příběh Bílé paní, z něhož se především Vyprávění zámecké kašny na text Luďka Jiráska dodnes uvádí při Nočních prohlídkách hradem a zámkem v Jindřichově Hradci s Bílou paní. Více o Petru Přibylovi najdete na jeho osobních stránkách. V současné době připravuje sólové album pro jazzovou zpěvačku Evu Emingerovou.

Ukázka mp3 nejúspěšnější skladby Petra Přibyla z alba Kulhaví poutníci (vydala Best I.A. 1996) - Nějak se vytrácíš má lásko... (Tak život nádobě se podobá), hudba: Petr Přibyl, text Jaroslav Jakoubek - zpívá Petr Janda.

JUDr. Ivo Jahelka - hudební skladatel, textař (zpívající právník)

*18.7.1954 Dačice
V letech 1969-73 studoval Gymnázium v Dačicích, v letech 1973-78 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1978 působí Ivo Jahelka v Jindřichově Hradci nejprve jako advokátní koncipient (1978-81) a od roku 1981 jako advokát. Začal se věnovat zhudebňování různých soudních případů i příběhů ze života, které poprvé uvedl v klubu Rubín na Malostranském náměstí v Praze v pořadech "Zelené peří", které známý recitátor Miroslav Kovářík věnoval začínajícím básníkům a textařům. Pak následovala Porta a vystoupení v mnoha divadlech a kulturních sálech. Ivo Jahelka vydal 8 samostatných hudebních alb, z nichž polovinu vydal Panton a polovina vyšla vlastním nákladem, vyšly i tři projekty na albech s Tomášem Slámou, Petrem Novotným a Miroslavem Palečkem. Ivo Jahelka napsal i 3 knihy: Když se smějí paragrafy (Madagaskar 1994), Minimum k soudu (Olympia 1997) a Soudníček (vlastním nákladem 2001). V letech 2002-4 uváděl v České televizi pořad "Neznalost neomlouvá". Další podrobnosti o Ivo Jahelkovi i ukázky jeho skladeb najdete na jeho osobních stránkách Ivo Jahelka.

Operní pěvci Jindřichohradecka - Ema Destinnová, Bohumil Soběský, Karel Berman, Vratislav Kříž - najdete je nově zde

Interpreti hudby:

Zuzana Růžičková (Kalabisová) - cembalistka a pedagožka

*14.1.1927 Plzeň,  +27.9.2017 Praha
Čestná občanka města Jindřichův Hradec. V roce 1940 absolvovala Klasické gymnázium v Plzni. Za druhé světové války strávila tři roky v nacistických koncentračních táborech - Terezín (kde poprvé slyšela zpívat Karla Bermana), Birkenau, Osvětim, Bergenbelsen. V letech 1945-47 studovala Hudební školu v Plzni,  od roku 1947  začala Zuzana Růžičková studovat na pražské AMU hru na klavír. Po několika měsících si však v seznamu nepovinných přednášek přečetla o oboru hry na cembalo (studia ukončila v roce 1951). Tak se poprvé seznámila s nástrojem, který ji později přinesl světový ohlas. Zuzana Růžičková je legendou současného českého koncertního umění, která svým mimořádným interpretačním uměním dosáhla světového věhlasu, mnohdy je nazývána první dámou cembala. Její vítězství na Mezinárodní cembalové soutěži v Mnichově (1956) a studium u profesorky Roesgen-Championové v Paříži předznamenaly začátky úspěšné kariéry. Zuzana Růžičková se stala především tlumočnicí rozsáhlého Bachova díla, jehož kompletní cembalovou tvorbu natočila i na gramofonové desky (35 desek). Její repertoár zahrnuje skladby od 16. století - Frescobaldi, Vivaldi, Couperin, Scarlatti, Händel, Purcell. Stala se též významnou interpretkou hudby 20. století, zvláště Bartóka, Martinů, Poulenca a z českých skladatelů Viktora Kalabise a Rychlíka. V roce 1958 zahájila svou soustavnou koncertní činnost sólistickou i komorní. V roce 1963 zakládá s Václavem Neumannem soubor Pražští komorní sólisté, v témže roce vzniká stálé duo s Josefem Sukem, se kterým procestovala celou Evropu s výjimkou Řecka a Albánie, dále Japonsko, Thajsko, Honkong, Austrálii, USA, Kanadu. 1979–90 byla sólistkou České filharmonie. Jako sólistka koncertovala Zuzana Růžičková po celé Evropě, v USA, Kanadě, Austrálii i Japonsku. Zvláště významné je její pravidelné hostování na předních mezinárodních hudebních festivalech. Nahrála celkem 65 dlouhohrajících desek, a to u firem Supraphon, Erato (pro ni nahrála kompletní cembalovou tvorbu J. S. Bacha), Denon (komplet díla Henry Purcella), Ariola, Philips, Teldec, Opus, Orpheo, Columbia Nippon a dalších. V roce 1995 nahrála potřetí celý Bachův Temperovaný klavír, tentokrát pro firmu Panton, s Josefem Sukem, jejím nejoblíbenějším partnerem, Bachovy gambové sonáty i několik Bachovských recitálů. Kromě svého pedagogického působení na pražské HAMU, kde byla od roku 1951 učitelkou, od roku 1968 docentkou a od roku 1990 profesorkou, byla i externí profesorkou na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (1979-84) a vedla též mistrovské kurzy v Praze, Zürichu, Stuttgartu a v Rize. V roce 1983 vznikl dokument Cembalo a Zuzana Růžičková - více o něm naleznete na stránkách Filmová databáze. Zuzana Růžičková je čtyřnásobnou nositelkou Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cross v Paříži a řady dalších cen. V roce 2003 převzala z rukou prezidenta republiky Vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti umění. V roce 2004 byla vydána její kniha vzpomínek Královna cembala, která vznikla z iniciativy hudební publicistky a spoluautorky těchto vzpomínek Marie Kulijevyčové, a kde vzpomíná na významné osobnosti české a světové hudby, s nimiž měla možnost se setkat nebo si s nimi zahrát. Se svým manželem, jímž byl hudební skladatel Viktor Kalabis si Zuzana Růžičková zvolila Jindřichův Hradec za svůj druhý domov.

Ukázka mp3 - Johann Sebastian Bach: Dueta pro cembalo solo F-dur, BWV 803 - na cembalo hraje Zuzana Růžičková

Vladimíra Klánská (Bouchalová) - hornistka (lesní roh) a pedagožka

*9.9.1947 České Budějovice
V letech 1962-65 studovala na gymnáziu v Jindřichově Hradci, 1965-69 na Konzervatoři v Praze, 1969-73 HAMU v Praze, v roce 1976 absolvovala mistrovské kurzy u profesora Baumanna. Vladimíra Klánská je od roku 1965 činná jako sólistka a komorní hráčka v souborech České dechové kvinteto, Pražské dechové kvinteto a České noneto, se kterými absolvovala koncerty téměř po celém světě (USA, Japonsko, Brazílie). V roce 1973 se stala laureátkou mezinárodní hudební soutěže ARD v Mnichově. V letech 1968-76 byla členkou Symfonického orchestru FOK v Praze. Od roku 1997 je pedagožkou na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, vyučuje v rámci mistrovských kurzů v České republice i v zahraničí (Francie, USA, Brazílie). V letech 1989-95 byla předsedkyní České hornové společnosti J.V.Sticha Punta. Jako hostující umělec vystupovala Vladimíra Klánská v mezinárodních workshopech IHS (Mnichov, Kansas City), je členkou porot mezinárodních hudebních soutěží. Od roku 1994 je dramaturgyní komorního cyklu Hudba mezi obrazy. Mezi nejvýznamnější sólové nahrávky Vladimíry Klánské patří Koncerty pro lesní roh J.V.Sticha-Punta. Její CD s komorními díly Leoše Janáčka obdrželo ocenění Choc du Monde de la Musique 2000.

Podívejte se na naše stránky:
Osobnosti Jindřichohradecka - operní pěvci
Osobnosti Jindřichohradecka - činohra

Prozatím jsem do této kategorie zařadil pouze tyto osobnosti Jindřichohradecka: Adam Michna z Otradovic, Karl Ditters von Dittersdorf, Bedřich Smetana, Vítězslav Novák, Kamil Voborský, Miroslav Brož, Viktor Kalabis, Petr Přibyl, Ivo Jahelka, Zuzana Růžičková, Vladimíra Klánská, k nimž se živopis nebo profil dal sestavit poměrně snadno.

Historie Jindřichova Hradce opravňuje hovořit o něm jako o městě hudby. Písemné zprávy z počátku 14. století se zmiňují o bohatém kulturním životě na dvoře pánů z Hradce, hudba byla i nedílnou součástí duchovního života měšťanů. V 16. století byl zdejší hudební život spojen se jmény: skladatel Šimon Philomatus, hudební teoretik Václav Philomatus nebo Šimon Lomnický z Budče, nejplodnější česky píšící básník své doby, který také sestavil oblíbený kancionál Písně nové (1580). Na zámku pak začaly znít lahodné melodie v překrásném interiéru nově vystavěného renesančního rondelu.

Následovníkem Adama Michny z Otradovic byl pedagog jezuitského semináře Matěj Václav Šteyer, editor kancionálu, který jen v letech 1683 - 1764 vyšel šestkrát.

Hudební ruch panoval také na nedalekém černínském loveckém zámečku Jemčina, kde byly pořádány proslulé parforsní hony. Zaznívaly při nich slavnostní fanfáry, z nichž některé zkomponoval Jan Rudolf Černín, jiné známý skladatel František Koželuh.

Až se mi podaří uspořádat další informace, rád bych na tuto stránku zařadil ještě další osobnosti Jindřichova Hradce z oblasti hudby: František Vacek (ředitel kůru, kapelník a hudební skladatel), Jan Baumruk (absolvent vídeňské konzervatoře) a Vilém Pojman (*26.5.1852 Polná, + 29.1.1921 Jindřichův Hradec - fagotista, hudební skladatel a dirigent, komponoval písně, operety, kantáty i církevní skladby, učitel hudebního skladatele Vítězslava Nováka). Možná by sem patřilo i to, že v Jindřichově Hradci v létě roku 1997 měl svůj poslední koncert zpěvák a hudební skladatel Petr Novák, týden před svou smrtí. Nebo by sem patřil jindřichohradecký rodák, zpěvák pop-musik populární zejména v 80-tých letech Jiří Hromádka, či jeho bratr Petr Hromádka, který geniálně zhudebnil verše Jana Nerudy, Josefa Václava Sládka, Christiana Morgensterna a dalších básníků.

Na Hradecku trávili prázdniny i hudební skladatel Klement Slavický, klavírista Vladimír Mencl a mnozí další.

Prameny:
Kolektiv autorů: Jindřichův Hradec, Město nad Vajgarem - Město Jindřichův Hradec 2002
Kolektiv autorů: Jindřichův Hradec 1293-1993 - INpress České Budějovice 1992
Ema Charvátová: Jindřichův Hradec - Odeon Praha 1974
Boris Procházka: Po stopách těch, kteří odešli - Primus Praha 2003
PhDr. Luděk Jirásko: Červená Lhota, tvrz a zámek - Oswald Praha 1996
Josef Teichman: Z českých luhů do světa - Průkopníci české hudby - SNKLHU Praha 1959
internetové zdroje

DOPORUČUJEME NA
www.akaska.cz a www.antonin-kaska.cz

www.elektricke-ohradniky.cz, www.zemedelske-potreby.cz, chovatelské potřeby, lesnické potřeby, zahradnické potřeby, jezdecké potřeby
Antonín Kaška - herec, moderátor, Cyrano de Bergerac, pořady pro školy, Memento, divadelní představení, Andrea Černá, pohádky, divadelní hry, prodej CD a MC, prodej DVD a VHS, vánoční dárky, dárky k narozeninám, hodinky, parfémy, dabing filmů, reklama, výroba reklamních spotů, casting, jazykolamy, Jindřichohradecké kulturní léto, pověsti, hudební skladatelé, herci, operní pěvci, jindřichohradecká činohra, noční prohlídky Jindřichův Hradec, Bílá paní, ubytování Jindřichův Hradec, Já zvoním! zdarma, zvuky mp3, sms tóny, budíky, hokej, fotbal, sport, hantec, reálné melodie na mobil, hlášky Antonína Kašky, hlášky Líbím se Ti?, Mikuláš, Vánoce a koledy, vánoční přání, novoroční přání, Valentýn, Velikonoce, přání k svátku, blahopřání k narozeninám, blahopřání k promoci, přání k svátku čarodějnic, svatební přání, přání k svátku matek, blahopřání k narození miminka, zamilovaná přáníčka, znamení, Hodíme se k sobě?, zamilované obrázky, auta a motorky na mobil, sudoku, šachy, karty - superhry na mobil, Chcete být milionářem?, sci-fi mobil, horor mobil, dovolená léto 2011 na mobil, psi na mobil, kočky na mobil, koně na mobil, draci na mobil, ryby, akvária na mobil, piráti z Karibiku na mobil, kancelář na mobil, krávy na mobil, falešní sobi na mobil, vyhledavače, výdělek pro webmastery, page rank, výměna odkazů, slovenské hlášky a zvonenia, blahoželania k narodeninám, želanie k meninám, vianočné priania, weisse frau, white lady, poslat SMS zdarma, Bob a Bobek, Rákosníček, Mrazík, princezny, prodej zájezdů, prodej
flash hry online, vánoční hry, logické hry, Garfield, Happy Tree Friends, Worms, StarWars, bojové hry, stolní hry, karetní hry, flash videa, Simpsonovi, Mario, střílečky, sportovní hry, velikonoční hry, zamilované hry, mahjong, Sonic, oddechovky, závodní hry, South Park, Rayman, koňské hry, skákačky, postřehové hry, puzzle, Tom a Jerry, Harry Potter
koňské potřeby, chovatelské potřeby pro dobytek, chovatelské potřeby pro ovce, lizy pro ovce, chovatelské potřeby pro prasata, chovatelské potřeby pro psy, chovatelské potřeby pro králíky, králíkárny, chovatelské potřeby pro drůbež, kurníky, líhně
noční prohlídky, zvuky a hlášky, SMS melodie, teen buzz, java hry, přání a blahopřání, Vánoce, hry online, worms games, mario games, easter games, mahjong games, horse racing games, logic games, Garfield games, Simpsons games, Christmas games, výměna odkazů, výdělek na internetu
pasti, myši, krysy, sklopce na kuny, odpuzovače myší