Zdeněk Kryzánek - český herec, spisovatel a dramatik

Zdeněk Kryzánek - civilní fotografie *30.10.1920 Jindřichův Hradec
+24.12.1975 Praha
Pohřben je v Jindřichově Hradci
český herec

Zdeněk Kryzánek - životopisná data

1940 - maturoval na jindřichohradeckém gymnáziu
1940-41 Státní konzervatoř v Praze
1941-45 pracuje jako výpravčí na dráze
1945-46 Městské divadlo Most - článek o angažmá Z. Kryzánka v Mostě
1946-59 Městské divadlo Plzeň
1959-61 mimo divadlo - vězněn za činnost proti socialistickému zřízení
1962-64 dělník na stavbě 3. základní školy a kastelán na zámku v Jindřichově Hradci
1964-66 Divadlo Vítězslava Nezvala Karlovy Vary
1966-67 Divadlo Na Vinohradech Praha
1967-70 Československý film Praha
1970-71 Divadlo Vítězslava Nezvala Karlovy Vary
1971-75 mimo divadlo
autor 3 pověstí z Jindřichova Hradce - Dělení růží, Kňour, Bílá paní - vyšly jako audiokniha v roce 2020
autor nedokončeného životopisu Paměti neposlušného herce
autor jediné divadelní hry Oklamanci

Zdeněk Kryzánek - Pověsti z Jindřichova Hradce
Zdeněk Kryzánek - Pověsti z Jindřichova Hradce - Dělení růží, Kňour, Bílá paní - audiokniha čte Antonín Kaška
délka audioknihy 1 hodina 32 minut, prvních 5 minut na Audiotéce ke stažení zdarma
Vydalo vydavatelství AVIK říjen 2020

CENA audioknihy: 199,- Kč na Audiotéka

Koncem roku 2000 jsem získal pozůstalost po Zdeňku Kryzánkovi, ve které kromě rukopisu jeho vzpomínek "Paměti neposlušného herce", které vycházely v roce 2001 na pokračování v Listech jindřichohradecka, a které jsem se rozhodl zveřejnit na internetu v roce 2005 při příležitosti 85. výročí narození a 30. výročí úmrtí Zdeňka Kryzánka, několik jindřichohradeckých pověstí, apokryfů, povídek i lyrických próz o Jindřichově Hradci a scénáře televizní inscenace (či 4 dílný televizní film, který je rovněž pro zájemce k dispozici - Česká televize ho odmítla - důvody: historie, která už nikoho moc nezajímá, přílišná inspirace seriálem F.L.Věk, málo lásky, náklady minimálně 80 milónů korun) se objevila i divadelní hra:

Zdeněk Kryzánek - OKLAMANCI

Část této hry uvedla Jindřichohradecká činohra v létě roku 2001 na nádvoří Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci jako součást divadelní koláže Jindřichohradecká romance. Jedná se o historickou hru z dějin Jindřichova Hradce krátce po pražské defenestraci. Odehrává se zde milostný příběh studenta jezuitského semináře Adama Václava Michny z Otradovic a jeho milé Dorničky z tábora utrakvistů (protestantů), příběh diplomata Viléma Slavaty, který odjíždí žádat císaře Ferdinanda, aby nedobýval vzpurné protestantské město Jindřichův Hradec, a který město nakonec stejně dobije, i příběhy občanů města - katolíků i vzbouřených utrakvistů. Vzbouřenci podobojí byli odsouzeni ke ztrátě hrdla. Vladař Slavata se zachoval osvíceně, dal vzbouřencům milost, ale zkonfiskoval jim jejich majetky a tak ještě na celé transakci vydělal, aby byl použit dnešní výraz, který, jak je vidět, se stále opakuje. Zůstávají jen Oklamanci.

Zdeněk Kryzánek

Zdeněk Kryzánek jako Falstaf v Shakespearových Veselých paničkách Windsorských v Divadle J.K.Tyla v Plzni v roce 1952 - foto Věra Caltová Na jindřichohradeckém hřbitově je obyčejný prostý hrob, kde je uvedeno: Zdeněk Kryzánek, český herec, 30.10.1920 – 24.12.1975. Hrob navštěvuje nejen jeho rodina, ale i mnozí herci a divadelní kritici. Zdeněk Kryzánek byl totiž jednou z největších osobností českého divadla. Když jsem navštívil archiv Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, abych zjistil oficiální informace o jeho působení v Plzni, objevil jsem dvě obálky. V jedné bylo parte a dva novinové články, ve druhé několik fotografií. A pak byla v archivu ještě uslzená zastupující archivářka plzeňského divadla ze vzpomínek na něj a soupis jeho plzeňských rolí. Odehrál jich tu od roku 1946 do roku 1958 celkem 89 v činohře a jednu v opeře. Jedna z prvních byl Baron Krüg v Čapkově Bílé nemoci, z těch známějších a významnějších to byl Arnošt z Pardubic v Noci na Karlštejně, Braha v Jiráskově Lucerně, Bušek v Našich furiantech, Tobiáš Říhal ve Večeru tříkrálovém, Kalafuna ve Strakonickém dudákovi, Jan Falstaf ve Veselých paničkách Windsorských a poslední role Jan Žižka z Trocnova v Tylově Janu Husovi. Během angažmá v Plzni hostoval v Národním divadle ve Strakonickém dudákovi, kde v letech 1950-53 alternoval Kalafunu se Stanislavem Neumannem.

Začínal jsem s ochotníky, dnes významnými herci, jako třeba je zasloužilý umělec Karel Berman, Pepík Mixa nebo Milan Mach, Vladimír Stach a moc dalších, ani si na všechny v této chvíli nevzpomenu. V Jindřichově Hradci byla vždycky úrodná herecká půda, protože tu je velká divadelní tradice. Ale mně učitelé vyčítavě říkali: „Kdybyste se raději učil vzorečky, stejně se na to hraní nedá koukat…“ Myslel jsem si, že budu houslista. Ale každý mladý člověk má spoustu zájmů. Nakonec mě nejvíc přece jenom přitahovalo divadlo. Když člověk přišel do šatny a cítil šminky, byly to tenkrát „lajchnerky“, tak tomu musel podlehnout. A já jsem rozlišoval prostředí podle vůní. Bašta voněla rákosem, rybníky při výlovu rybinou… Šel jsem za vůní. I divadla. A tak po maturitě jsem se ve čtyřicátém přihlásil na pražskou konzervatoř. Nevydržel jsem tam dlouho, věřte mi, moc mi vadila „protektorátní“ Praha… Stal jsem se výpravčím na dráze a ovšem, neminulo mě totální nasazení v rajchu… Po válce mně bylo pětadvacet, zdálo se mi, že je pozdě začínat na jevišti. Ale pak mě to zase popadlo, a podepsal jsem smlouvu v mosteckém divadle. Přešel jsem do Plzně a představte si, hrál jsem milovníky. Byl jsem sice štíhlý a vlasatý, ale taky z těch milasů hrozně nešťastný. Řekl jsem to režisérovi a dostal jsem barona Krüga v Bílé nemoci. Od té doby jsem milovníky nehrál. Zato jsem hrál skoro všechny Shakespeary: Říhala, Falstafa, Kapuleta, Klubka… mám to někde napsané – kdy, to zpaměti už nevím.

Po udání, že je proti socialistickému zřízení, si nějaký čas odseděl, pak přišel zákaz divadla a tak se vrátil do Jindřichova Hradce, kde pracoval u zedníků, rušil hřbitov U Trojice a nějakou dobu byl i kastelánem na zámku.

Zajímala mne i architektura, třeba mého města Jindřichova Hradce, které je civilizací nedotčené. Jeho zámek má jeden z nejstarších gotických portálků. Kdysi jsem tam i bydlel jako kastelán, svítíval tam šrámkovský měsíc nad řekou. A já navíc pořád Šrámka miluji. Jednou jsem v jeho Létě hrál Karlu Högrovi strejčka.

Když pominul zákaz hraní, odešel do karlovarského divadla. Odtud se traduje jedna známá historka, kdy si tento bard českého divadla povídal s hercem Gustavem Opočenským po smrti Zdeňka Štěpánka: „Tak už jsme zůstali jenom my dva!“ A pak ho vytáhl jeho bývalý plzeňský šéf Luboš Pistorius do pražského Divadla na Vinohradech.

Tam jsem snad udělal několik dobrých rolí, ale neměl jsem kde bydlet. Přešel jsem proto do Filmového studia Barrandov. První roli jsem měl ve filmu Dravci, pak ve Vsi v pohraničí, ale to byly maličké role, pak přišly větší… Dodneška to bylo snad šedesát filmů. Nepíšu si to, nevím to přesně.

Ano, těch filmových a televizních rolí byla spousta, ale snad nejkrásnější a nejvýraznější byla role Žalman v televizním seriálu F.L.Věk. I kdyby nenatočil nic jiného, tahle role patří mezi největší klenoty české televizní tvorby.

Herec musí hodně znát a pořád studovat, zajímat se o všechno. Charaktery v době i prostředí, ve kterých ti lidé žili a žijí. Ovšem cit se z postavy vytratit nesmí. V jedné divadelní hře nebo v jednom filmu často proběhne celý lidský život, člověk v něm musí být celý a nepředstíraný.

Nahrávka mp3 - Jan Bor - Zuzana Vojířová - monolog Petr Vok Jižním Čechcám Monolog: Petr Vok Jižním Čechám ze hry Jana Bora Zuzana Vojířová natočil Zdeněk Kryzánek na kazetový magnetofon svému největšímu kamarádovi z Jindřichova Hradce, kterým byl Václav Chalupa starší, tři měsíce před svou smrtí. A Vy si ho můžete poslechnout ve formátu mp3.
Co říkáte? Není Kryzánkův Petr Vok lepší než v podání Zdeňka Štěpánka? Zdeněk Štěpánek ho říkal s obrovským patosem, ale z podání Zdeňka Kryzánka můžete cítit tu lásku, jakou měl Petr Vok k Jižním Čechám. Ostatně pro srovnání Vám sem časem dám ukázku se Zdeňkem Štěpánkem.
A také si můžete poslechnout vyprávění Zdeňka Kryzánka o ochotnických začátcích v Jindřichově Hradci, které ten samý den natočil mamince Václava Chalupy staršího ve formátu mp3. Já jsem kdysi na základě tohoto vyprávění napsal svou diplomovou práci na DAMU o rozdílu mezi profesionálním a amatérským divadlem.

Napsali o Zdeňku Kryzánkovi:

Voyen Koreis 2013 - Karlovy Vary 1964-69

Pejdlova rosička 2015 - Dan Hrubý - kniha Pražské příběhy - Na cestě Malou Stranou

Echo24 - 24. října 2015 - Dan Hrubý - Ženy, pití, noční život. Známí donášeli na herce Kryzánka - úryvek z knihy Dana Hrubého Malostranské příběhy

Reflex - 24. prosince 2015 - Dan Hrubý - Zdeněk Kryzánek: Herec, který zažil komunistické vězení

Retro - 10. října 2020 - Blanka Kovaříková - Neposlušný herec z rybářské bašty

Právo - 23. října 2020 - Blanka Kovaříková - Žalman z F.L.Věka to v Jindřichově Hradci miloval

Mostecké listy - 3. března 2021 - Vladimír Novotný - Začínali v Mosteckém divadle. Zdeněk Kryzánek

Zdeněk Kryzánek - filmografie:

I když Zdeněk Kryzánek tvrdil, že si seznam svých rolí ve filmech nepsal, podle vlastních záznamů natočil Zdeněk Kryzánek 62 filmů.

Filmy nejsou řazeny chronologicky, ale podle osobních záznamů Zdeňka Kryzánka.
1. Dravci (Jiří Weiss - 1948) - Sklepmistr Janda Zdeněk Kryzánek jako Žalman v televizním seriálu F.L.Věk
2. Ves v pohraničí (Jiří Krejčík - 1948) - voják ve vlaku
3. Vstanou noví bojovníci (Jiří Weiss - 1950) - vachmajstr
4. Nástup (Otakar Vávra - 1952) - německý textilák
5. Únos (Ján Kadár, Elmar Kloss - 1952) - řidič sanitky
6. Svědomí (Jiří Krejčík - 1948) - strážník
7. Anna proletářka (Karel Steklý - 1952) - strážník na Vinohradech
8. Jestřáb kontra Hrdlička (Vladimír Borský - 1953) - Walewský
9. Výstraha (Miroslav Cikán - 1953) - Vaněk
10. Temno (Otakar Vávra - 1950) - českobratrský kněz
11. Proti všem (Otakar Vávra - 1957) - rakouský žoldnéř
12. Milujeme (Václav Kubásek - 1951) - Burger
13. Velké dobrodružství (Miloš Makovec - 1952) - Hynek Leeb
14. Němá barikáda (Otakar Vávra - 1949) - František Švec
15. Černý prapor (Vladimír Čech - 1958) - Ketham
16. Život pro Jana Kašpara (Vladimír Sís - 1959) - dr. Friedl
17. Úplně vyřízený chlap (Vladimír Čech - 1965) - Kajman
18. Markéta Lazarová (František Vláčil - 1967) - hejtman Pivo - foto
19. Hra bez pravidel (Jindřich Polák - 1966) - Burian
20. Spravedlnost pro Selvina (Jiří Weiss - 1968)
21. Hříšní lidé města pražského (Jiří Sekvens - 1968) - rybář Nedoma
22. Údolí včel (František Vláčil - 1967) - pán z Vlkova
23. Maratón - (Ivo Novák - 1968) - Reichert
24. Muž na ulici (Karel Kachyňa)
25. Noc nevěsty (Karel Kachyňa - 1967) - hajný
26. Ezop (Rangel Valčanov - 1969) - Krésos
27. Michael Koolhaas (Schlendorf – Columbia)
28. Krvavý román (Juráček – TV)
29. Vražda v Olomouci
30. Čest a sláva (Hynek Bočan - 1968) - rychtář
31. Slasti otce vlasti (Karel Steklý - 1969) - prelát
32. Smuteční slavnost (Zdeněk Sirový - 1969)
33. Já, truchlivý Bůh (Antonín Kachlík - 1969) - Janin otec
34. Muž, který ztratil svou tvář (postsynchron)
35. Případ začínajícího kata (Pavel Juráček - 1969)
36. Kladivo na čarodějnice (Otakar Vávra - 1969) - Zeidler
37. Odvážná slečna (František Filip - 1969) - mlynář Mika
38. Svatá hříšnice (Vladimír Čech - 1970) - harmonikář
39. Pasťák (Hynek Bočan - 1969) - Kostelecký
40. Babička (Antonín Moskalik - 1971) - myslivec
41. Už zase skáču přes kaluže (Karel Kachyňa - 1970) - opilec
42. Čtyři vraždy stačí, drahoušku (Oldřich Lipský - 1970) - Bill
43. Chléb a písně (Jaroslav Novotný – TV 1971) - Kuchynka
44. Jakub Rahn (Haas – TV)
45. Kaňon plný zlata (Zdeněk Sirový)
46. Tajemství velikého vypravěče (Karel Kachyňa - 1971) - generál Foy
47. Pan Tau a cesta kolem světa (Jindřich Polák - 1972)
48. Klíč (Vladimír Čech - 1971) - velitel SS
49. Svatba bez prstýnku (Vladimír Čech - 1972) - Melichar
50. F. L. Věk (František Filip – TV 1971) - Žalman
51. Cena zlata (Sadková – TV)
52. Duhový luh – 13. díl
53. Pohádka o ginu
54. Zlá noc (Václav Matějka - 1973) - Ševčík
55. Kolečkáři (Jaroslav Novotný)
56. Krakonoš (Kraus – TV)
57. Nashledanou v lepších časech (Strnad – TV)
58. Rafan (Dvořák – TV)
59. Hemingway (TV)
60. Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (Jaroslav Papoušek - 1974) - Macháček
61. Sedmý den (Vladimír Čech)
62. Noc oranžových ohňů (Zbyněk Brynych - 1974) - Houska

Další informace o filmografii Zdeňka Kryzánka, kterou ve svých záznamech neměl a chronologické řazení filmů najdete na stránkách ČSFD nebo na stránkách