HISTORIE JINDŘICHOHRADECKÉ ČINOHRY

Jindřichohradecká činohra volně navazuje na slavnou tradici Jindřichohradecké opery, která byla uváděna do konce padesátých let na Jindřichohradeckém zámku, a o které se dá říct, že patřila k vrcholům kulturní historie Jindřichova Hradce. Jindřichohradečtí amatéři nastudovali operu a do hlavních rolí si zvali jako hosty členy Národního divadla, jako byla třeba paní Marie Podvalová, Ivo Žídek, Karel Berman a mnoho dalších. Opery se uváděly na III. nádvoří Jindřichohradeckého zámku a měly velkou návštěvnost. Jak se říká, všechno už tu někdy bylo, a tak jsme také zjistili, že ve stejné době se na zámku hrávala i činohra.

Jindřichohradecká činohra se zrodila jako nápad v létě roku 1998, když se na Jindřichohradeckém zámku sešli nejlepší jindřichohradecký amatérský herec Václav Staněk a herec Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni Antonín Kaška, jindřichohradecký rodák, a oba svorně prohlásili, že by si spolu rádi zahráli v nějaké hezké komedii. A když už by si spolu rádi zahráli, proč by si nezahráli během divadelních prázdnin v prostorách Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci? Komedie pro dva herce se sice dá najít, ale je jich velmi málo, a kdo by se navíc díval jenom na dva pány? Na vznik "Jindřichohradecké opery", tak jak fungovala před lety, není v současné době zázemí, vůdčí osobnost, ani dostatek financí. Ale dlouhá léta tu skvěle funguje Divadelní společnost Jablonský. Proč tedy nevyužít větší části souboru Jablonský na straně jedné a profesionálů, kteří mají vztah k Jindřichovu Hradci, jako je třeba Viktor Vrabec, který v Jindřichově Hradci prožil dětství a mládí, na straně druhé? A je tu "Jindřichohradecká činohra". Na zkoušku.

V létě roku 1999 se uskutečnil první pokus. Jindřichohradecká činohra uvedla karnevalovou renesanční komedii ze slunné Itálie o lásce a životě "Co řekl Ruzante…" Angela Beolca řečeného Ruzante. Pro nepřízeň počasí se ji však nepodařilo uvést na zámku, ale uváděla se v sále na Střelnici. Kromě již zmíněných členů Divadla J.K.Tyla z Plzně se podařilo zlákat ještě herce téhož divadla Josefa Nechutného, který se ujal režie, a šermířskou skupinu "Páni z Hradce".

V roce 2000 se Jindřichohradecká činohra rozhodla, že se zaměří na uvádění děl z české klasiky. Uvedla proto hru Lucerna Aloise Jiráska. Kromě téměř celé Divadelní společnosti Jablonský, která musela hledat výpomoci i v dalších amatérských souborech v okolí, přijali účast další herci plzeňského divadla Miloslav Krejsa a záskok Kněžny Andrea Černá. Do inscenace byla zapojena i Baráčnická obec, na nádvoří vjel kočár tažený koňmi, tedy vše, co by se na přírodním divadle mělo objevit. Lucerna - obsazení, obsah, Alois Jirásek, Galerie fotografií Lucerna

Rok 2001 začal úvahami, zda zůstat u české klasiky, nebo zda vytvořit vlastní hru o Jindřichově Hradci nebo adaptaci nějakého historického filmu. Před vánočními svátky získala Jindřichohradecká činohra pozůstalost po zřejmě nejslavnějším herci, pocházejícím z Jindřichova Hradce, Zdeňkovi Kryzánkovi. Kromě jeho vzpomínek se v pozůstalosti objevil i rukopis jeho hry z historie Jindřichova Hradce "Oklamanci", která dosud nebyla nikdy uvedena. Hra sice všechny nadchla, ale objevily se úvahy, zda téma, o kterém pojednává (mocenské pře katolíků a utrakvistů), a které bylo aktuální v době, kdy vznikla (70. léta), je aktuální ještě dnes, a zda je únosné k uvedení v zámeckém amfiteátru. Nakonec padlo rozhodnutí vybrat nejlepší scény z této hry a vytvořit jakousi koláž, vzdát v ní hold Zdeňkovi Kryzánkovi a Jindřichovu Hradci a nazvat ji Jindřichohradecká romance - obsazení, obsah, Galerie fotografií Jindřichohradecká romance

Rok 2002. O hře Naši furianti jsme uvažovali již delší dobu, ale byli jsme si vědomi, že je to hra, která se zrovna na nádvoří zámku moc nehodí, protože je z venkovského prostředí a nádherné kulisy zámku při ní nebudeme moci nejlépe využít. Ale pak jsme si vzpomněli na úpravu této hry od herce a režiséra Miroslava Macháčka, který ji poněkud zkrátil, vyčistil od archaismů a uvedl ji někdy v 80. letech na jevišti Národního divadla v Praze s krásnými lidovými písničkami, které upravil Pavel Vondruška. A jedna z těch písniček má nádherný text: "Byl jsem na pouti dnes, koupit ti pouti přec, koupil jsem ti pouti, ta pouť tě zarmoutí, že mě nedostaneš…" A tak nás napadlo, že by nebylo od věci vytvořit na nádvoří zámku takovou malou staročeskou pouť, jak asi mohla vypadat na přelomu předminulého století. Ne, samozřejmě nečekejte, že by tam byly houpačky nebo kolotoče, to ne. Ani tam nepustíme naše asijské spoluobčany s jejich naprosto originálně stejným sortimentem, to také ne. Spíš se tam objeví perníková srdce, měl by být k dostání punč, o který se ti naši furianti přou a další věci, které mohly být kolem roku 1900 na poutích. Naši furianti - obsazení, obsah, Ladislav Stroupežnický, Galerie fotografií Naši furianti

V roce 2003 jsme uvedli představení hry J:K:Tyla Strakonický dudák. O nějaké hře Josefa Kajetána Tyla jsme uvažovali již dlouho, ale nápad inscenovat Strakonického dudáka se zrodil spontánně hned po předchozím ročníku Jindřichohradecké činohry. Zaujalo nás i to, s jakým nadšením diváci přivítali písničky, které se zpívaly v Našich furiantech. A Strakonický dudák, to je vlastně takový minimuzikál předminulého století. A tak jsme doufali, že se divákům bude líbit Šavličkova píseň "Peníze jsou pány světa" nebo duet Dorotky s Kalafunou a mnohé další písničky. A ono to zase vyšlo. Strakonický dudák - obsazení, obsah, J.K.Tyl, Galerie fotografií Strakonický dudák

V roce 2004 jsme uvedli představení hry J.K.Tyla Tvrdohlavá žena. V tomto roce jsme se museli přestěhovat do zámecké zahrady, protože na nádvoří Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci se v téměř stejné době uváděla opera Jakobín, kde v hlavních rolích vystoupili Eva Urbanová a Vratislav Kříž. Zahrada Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci byla nakonec byla nakonec příjemnou změnou jak pro diváky tak pro nás, bohužel premiéru jsme naplánovali na semifinále mistrovství světa ve fotbale. Tvrdohlavá žena - obsazení, obsah, Galerie fotografií Tvrdohlavá žena.

Václav Staněk jako Trepifajksl a Lenka Harudová jako Plajznerka - Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert Pro rok 2005 jsme se rozhodli pro hru Jana Drdy Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert. Tuto hru jsme vybrali nejen proto, že je parádní komickou příležitostí pro Václava Staňka, který si v ní zahraje roli venkovského čerta Trepifajksla nebo později Matese, ale i proto, že tato hra se v Jindřichově Hradci nehrála plných 30 let. A při přípravě inscenace před těmi třiceti lety pomáhal jindřichohradeckým ochotníkům největší jindřichohradecký herec Zdeněk Kryzánek, jehož nedožité 85. narozeniny a 30 let od jeho úmrtí jsme si v tomto roce připomněli. Dalskabáty - obsazení, Jan Drda - životopis, Galerie fotografií Dalskabáty.

William Shakespeare - Večer tříkrálový - Andrea Černá, Kateřina Lišková a Ladislava Ratajová V roce 2006 jsme uvedli komedii Williama Shakespeara Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. Zjistili jsme, že to nejlepší z české klasiky jsme již v uplynulých letech uvedli, a tak jsme se rozhodli, že v uvedeme Williama Shakespeara – komedii samozřejmě. A jednou z těch nejhezčích komedií je Večer tříkrálový, který má podtitul Cokoli chcete. Znamená to, že během večera tříkrálového bylo dovoleno cokoliv. Využili jsme toho i my, protože jsme si během představení také dovolili mnohé.

V roce 2007 jsme uvedli hudební komedii Na tý louce zelený. Když jsme se pro tuto hudební komedii, jejímiž autory jsou Tobis, Špilar, Mírovský a Rohan a autorem hudby Jára Beneš, rozhodli, věděli jsme předem, že se na nás budou mnozí lidé dívat skrz prsty a říkat, že po loňském Shakespearovi to bude pořádný sešup. Ale měli jsme pro to několik důvodů: Především jsme chtěli udělat radost nejlepšímu jindřichohradeckému amatérovi Václavu Staňkovi, pro něhož je zahrát si v této hře Matěje Štětivce životním snem. Dokonce říkal, že po této roli může klidně zemřít. Pak jsme si také chtěli po velkých tématech z předchozích let vyzkoušet, zda si ještě umíme udělat legraci sami ze sebe a odpočinout si, abychom nabrali dech pro další velké úkoly. A konečně příběh komedie Na tý louce zelený je sice poměrně banální, ale na druhé straně velice dobře a vtipně napsaný a písničky, z nichž bych připomněl jenom Já bych chtěl mít Tvé foto, Venoušku, Venoušku, jsou opravdovými šlágry, které si lidé zpívají již od 20-tých let minulého století. Komedie je prověřena celým minulým stoletím a tak se dá očekávat, že bude pro všechny milým pohlazením a velice příjemnou zábavou. Kéž bychom to byli nedělali. Václav Staněk na podzim roku 2007 zemřel.

V roce 2008 jsme chtěli především vzdát poctu spoluzakladateli Jindřichohradecké činohry Václavu Staňkovi. Pro tento rok jsme vybrali hru, která se zcela liší od toho, co jsme předchozích 9 let hráli: komedii Vladislava Vančury Rozmarné léto v dramatizaci Evžena Sokolovského a s hudbou Petra Skoumala. Chtěli bychom si připomenout těch 9 předchozích společných rozmarných let na jindřichohradeckém zámku, kdy jsme se pokoušeli spolu obnovovat pozapomenuté tradice, kdy jsme čekali, zda bude počasí rozmarné a bude pršet nebo bude krásně, kdy vznikala nová přátelství. Nebudeme kopírovat krásný film Jiřího Menzela, ale pokusíme se vytvořit vlastní poetiku. Vždyť plovárna Krokových Varů na řece Orši se tak podobá staré plovárně u rybníka Vajgar a jednotlivé postavy Rozmarného léta tak připomínají návštěvníky této plovárny.