Josef Kajetán Tyl (J.K.Tyl)

STRAKONICKÝ DUDÁK
ANEB HODY DIVÝCH ŽEN

Národní báchorka ve třech dějstvích

Jindřichohradecká činohra 2003

Osoby a obsazení:
LESANA, panovnice nad lesními pannami a polednicemi	Hana Šotová
BĚLENA, lesní panna	Kateřina Lišková
KVĚTENA, lesní panna	Kateřina Líbalová
LUPINA, lesní panna	Karolína Bedáňová
JARONA, lesní panna	Ivana Bedáňová
ROSAVA, polednice	Lenka Harudová
DIVUKA, divá žena	Květa Máchová
MIHULICE, divá žena	Karel Oupor
KALAFUNA, venkovský muzikant	Václav Staněk
KORDULA, jeho žena	Hana Liškařová
HONZÍK, jejich dítě	Vlastimil Hanuš ml.
FRANTÍK, jejich dítě	Petr Lepič
KAČENKA, jejich dítě	Bohdanka Křiklánová
LIDUŠKA, jejich dítě	Adélka Ratajová
ŠVANDA, mladý dudák	Miloslav Krejsa j.h.
TOMÁŠ, starý dudák	Luboš Lepič
KODĚRA, rychtář ve vsi blízko Strakonic	Jaromír Studený
ŠAVLIČKA, voják na dovolené	Vlastimil Hanuš
TRNKA, starý hajný	Pavel Prudil
DOROTKA, jeho dcera	Andrea Černá j.h.
NALEJVÁČEK, hospodský	Martin Chmelař j.h.
FRANĚK, venkovský chasník	Zdeněk Koudelka
VÁŠA, venkovský chasník	Karel Oupor
KUBA, venkovský chasník	Josef Nechutný j.h.
MATĚJ, venkovský chasník	Viktor Vrabec j.h.
PANTALEON VOCILKA, bývalý študent, teď na cestách	Antonín Kaška j.h.
KRÁL ALENOROS, pán neznámých zemí	Bohumil Čížek
ZULIKA, smutná princezna, jeho dcera	Ladislava Ratajová
ALAMIR, hrdina a její ženich	Josef Smrčka
MIKULI, hospodský	Pavel Körner
DULINA, sklepník	Miroslav Šťastný
GULINARI, posluhovačka	Kateřina Lišková
VANIKA, posluhovačka	Kateřina Líbalová
DVOŘENÍN	Lukáš Kaška
LID	Baráčnická obec a další

Režie: Josef Nechutný

5. premiéra Jindřichohradecké činohry 4. července 2003

Obsah divadelní hry: J.K.Tyl - Strakonický dudák

Odpolední listopadovou premiéru hry Strakonický dudák ve Stavovském divadle uvítaly publikum i kritika pochvalně. I kritický Karel Havlíček Borovský pochválil v Pražských novinách, že J.K.Tyl zaujal celé hlediště a "nikdo neopustil divadlo nespokojen". Lidé milují pohádky, ale tato hra zároveň mířila a míří do života.
Strakonický dudák - Švanda má rád Dorotku, i ona miluje jeho, ale její otec Trnka lásce nepřeje, dudák, který "nemá krajíc chleba jistého", mu není vhod. Voják na dovolené Šavlička, prozradí všem v hospodě, že ve světě "se teď vydělávají muzikou zlořečené peníze." A tak i náš muzikant odchází do světa za štěstím. Na kraji lesa jej přemůže sen, to jeho matka, víla Rosava, touží, aby družky poznaly jejího syna, a protože podle královny vil Lesany: "Kdo pod korunou právem sedí, rád si prosem lidu svého hledí", nařídí Lesana vílám, aby do Švandových dud vdechly kouzelnou moc.
Švanda má ve světě úspěchy, dokonce má i rozveselit princeznu Zuliku. To už se ovšem do jeho přízně vetřel jako cekretář a komorník Pantaleon Vocilka, příčinlivý především pro sebe. Úspěch Švandu téměř zkazí. Když se osm neděl nevrací, vydá se ho milá Dorotka po smrti jejího otce s muzikantem Kalafunou hledat. Její kroky vede Rosava. Zastihnou Švandu bez peněz: "Peněz jsem vydělal dost, ale to se ti sesype všude podivných lidí, ten chce to, ten chce ono - pak jsem musel dávat traktace - a pak mi peníze vylítaly."
Švanda hraje u dvora před Zulikou a "její srdce takovou rozkoší naplní", že Zulika dostane nápad, aby si ji vzal za ženu. Král nemůže dceři nic odmítnou, i Vocilka se přičiňuje, div že Švanda nekončí ve zlaté klícce. Statečná Dorotka s Kalafunou proniká až na hrad, ale Švanda se jich nezastane, když je stráž odvádí do vězení. Zasáhne ženich Zuliky Alamir a Švanda končí ve vězení. Ještě že " láska odolá i moci pekla ", synovi se zjeví matka Rosava, pomůže mu ven, i když se sama stává polednicí.
V jedné z nejpůsobivějších scén se vrací domů dobrák Kalafuna i s Dorotkou. Žena Kordula o něm nechce slyšet. Až když zacinká pytlíčkem tolárků a zahraje na její citlivou strunu, Kordula se udobří. Tulák Kalafuna se dojatě vítá nejenom se svými čtyřmi dětmi, ale s celým svým starým, dobrým domovem.
Hůř pochodí Švanda. "Co chceš ode mne?" slyší Dorotku. "Ty by ses byl na to chladně díval, kdybych byla v tu chvíli umřela!" Marně udobřuje, vysvětluje, a tak promluví furiant: "Teprve nynčko budu hejřit ..." Až nešťastná Rosava oblomí ušlechtilou, ale hrdou dívku. Vždyť Švandovi hrozí nebezpečí : O půlnoci, na popravišti má hrát "hodům divých žen".
Do Ďábelského reje zasáhne Dorotka na radu starého dudáka Tomáše: "Ve jménu Páně!" a vyvleče Švandu dudáka z kola duchů. A zatímco Vocílka krade dudy, které již ztratily svou čarovnou moc, protože je Švanda proklel, obejmou se Švanda s Dorotkou i s matkou, jejichž veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, a ta z Rosavy snímá její prokletí.
J.K.Tyl dal hře Strakonický dudák vtipné, jadrné dialogy i vznešené verše promlouvajících víl. Děj zpestřují kuplety s aktuálními postřehy a narážkami (jako například: "Peníze jsou pány světa, dukát to je pravý rek..."). Tak vzdává hold lásce, domovu, českému muzikanství, etice lidového myšlení. A dává podněty době, o níž platilo: "Železnice, parostroje, krámy, domy, fabriky, to teď rostlo jako z vody podle nové praktiky".

Text divadelní hry: J.K.Tyl - Strakonický dudák ke stažení

Noční prohlídky hradem a zámkem v Jindřichově Hradci s Bílou paní

JOSEF KAJETÁN TYL (J.K.Tyl)
životopis

český dramatik, herec, režisér, dramaturg, prozaik, novinářnarozen 4.2.1808 Kutná Hora
zemřel 11. 7. 1856 Plzeň

Vlastním jménem Josef František Till. Jméno Kajetán dostal při biřmování. Od roku 1825 se psal Týl, od roku 1838 Tyl. Manžel herečky Magdalény Forchheimové-Skalné, švagr herečky Anny Forchheimové-Rajské a otec jejích dětí, z nichž Marie a Eliška byly herečkami u kočujících společností a syn František (pseudonym Horník) hercem Národního divadla.
Dětství strávil J.K.Tyl v Kutné Hoře, ve 14 letech odešel na gymnázium do Prahy, kde se živil sám kondicemi. Pilně navštěvoval německá i česká divadelní představení. Gymnázium dokončil v Hradci Králové, kde vyučoval jeho tehdejší idol V. K. Klicpera.
Po maturitě se Josef Kajetán Tyl vrátil opět do Prahy, aby pokračoval ve studiu na filosofii. Ale brzy ho zlákalo divadlo. Nespokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, uvažoval o založení vlastní společnosti. Roku 1829 se připojil se svými přáteli – mezi něž patřila i Magdalena Forchheimová, jeho budoucí žena – k německé kočovné společnosti, se kterou putoval po Čechách i po Německu a pro niž upravoval i divadelní hry. J.K.Tyl vystupoval jako ochotník ve Stavovském divadle a současně překládal i upravoval hry pro pravidelná česká nedělní představení. Roku 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", jehož jméno po roce změnil na "Kwěty české". Otiskoval tu své povídky, básně a překlady a tak se stal záhy jedním z nejčtenějších českých prozaiků, třebaže se jeho díla, plná sentimentálního vlastenectví, nepozvedla nad dobový průměr.
Pravou doménou J.K.Tyla však bylo divadlo, které miloval a o němž byl právem přesvědčen, že může sehrát nezastupitelnou roli v probouzení národního vědomí i v šíření kultury a vzdělání v nejširších vrstvách národa. Roku 1834 za1ožil se skupinou přátel Kajetánské divadlo, mezi jehož členy patřili také Karel Hynek Mácha (krátce, než se ve zlém rozešli), Jiří Josef Kolár, Karel Sabina, Jan Kaška a další. J.K.Tyl se osvědčil jako herec i organizátor – byl režisérem, dramaturgem, opatřoval rekvizity, maloval kulisy i upravoval hry. Roku 1842 se stal vůdčí osobností nového pokusu o samostatné české divadlo v Růžové ulici, ale již 1844 se česká představení musela vrátit zpět do Stavovského divadla. Zde byl roku 1846 J.K.Tyl jmenován dramaturgem českých her a měl nejen vybírat a posuzovat cizí hry, ale sám dodat ročně šest her z překladů a dvě vlastní. Z oblíbeného spisovatele se stal národem milovaný dramatik. Divadelní hry J.K.Tyla se obracely k aktuálním jevům doby. Jeho rané dílo, fraška Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834), v níž poprvé zazněla s nápěvem Františka Škroupa píseň Kde domov můj, ale i dramata ze současného života (Paličova dcera, Paní Marjánka, matka pluku), dramatické báchorky (Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena, Lesní panna) a historické hry (Kutnohorští havíři) byly inspirovány soudobými společenskými a politickými problémy.
Roku 1851 byl rozpuštěn český soubor Stavovského divadla a J.K.Tyl založil z propuštěných herců kočovnou společnost, a protože mu byla žádost o divadelní koncesi úředně zamítnuta, najal si koncesi cizí a až do konce života putoval jako kočovný herec po českých městech a venkově. Léta 1851–56 byla plná utrpení a hmotného strádání. Na poslední štaci do Plzně přijel J.K.Tyl už těžce nemocný.(zlí jazykové tvrdí, že v Plzni zemřel J.K.Tyl hlady). Jeho pohřbu se však účastnily zástupy obyvatel Plzně i okolí a byl pohřben za zvuků písně Kde domov můj. J.K.Tyl je pohřben v Plzni na Mikulášském hřbitově.