umělecká agentura Jindřichův Hradec Plzeň |
Antonín Kaška - umělecká agentura Za Rybárnou 56, 301 00 Plzeň, Czech Republic sídlo firmy: Dělnická 259/III, Jindřichův Hradec mobil: +420 603 248 491, e-mail: kaska@akaska.cz Internet URL: www.akaska.cz, www.antonin-kaska.cz, sitemap Eshop: www.eshop-zemedelske-potreby.cz Prodejna Zemědělské potřeby Plzeň |
||
Eshop zemědělské potřeby Katalog zemědělské potřeby Vlhkoměry na obilí Pytle na obilí Líhně na drůbež Kurník pro slepice Škubačka drůbeže Vakuovačka na potraviny Sedačka do traktoru ZPMS = Zemědělské potřeby M+S |
| Jindřichohradecká činohra, divadlo Jindřichův Hradec | Historie Jindřichohradecké činohry | Galerie fotografií Jindřichohradecké činohry | Alois Jirásek - Lucerna - Jindřichohradecká činohra 2000 | William Shakespeare - Večer tříkrálový - Jindřichohradecká činohra 2006 | Jan Drda - Dalskabáty - Jindřichohradecká činohra 2006 | Jindřichohradecká romance - Jindřichohradecká činohra 2001 | J.K.Tyl - Strakonický dudák - Jindřichohradecká činohra 2003 | Ladislav Stroupežnický - Naši furianti - Jindřichohradecká činohra 2002 | J.K.Tyl - Tvrdohlavá žena - Jindřichohradecká činohra 2004 | Alois JirásekLUCERNAJindřichohradecká činohra 2000Pohádková hra o dvou dílechOsoby a obsazení: Mladá kněžna Andrea Černá j.h. Režie: Josef Nechutný 2. premiéra Jindřichohradecké činohry 7. července 2000 Stručný obsah divadelní hry: Alois Jirásek - Lucerna:Divadelní hru Lucerna o čtyřech jednáních napsal Alois Jirásek v roce 1905. Měla premiéru 17. listopadu 1905 v Národním divadle v Praze. Hra byla úspěšná a rázem se stala nejen Jiráskovou nejoblíbenější hrou, ale i nejhranější hrou českou. Časově ji lze zařadit do doby vyvrcholování rozporů uvnitř feudálního řádu, když se sedláci dožadovali zrušení nevolnictví a roboty. Děj Lucerny se odehrává ve mlýně, na zámku, v lese a v lesním zámečku. Řekli o hře Aloise Jiráska Lucerna:Měsíc listopad 1905 byl bohatý na události. Zkoušela se Jiráskova „Lucerna“. Její rukopis ležel už delší čas v divadelní kanceláři a ředitel byl nad ním pln rozpaků. Ani titul hra dosud neměla. Podivná hra. V ději rozmlouvali vodníci s lidmi, šlechta se snížila k sedlákům, a přece se nezdála hra být určena dětem. Naprosto neobvyklou formou napsaný tento příběh pokřtil Jaroslav Kvapil titulem „Lucerna“, a pojednou se nad záhadnou prací rozsvítilo. Vypukl dokonce boj o režii, autor si pro ni vyžádal Kvapila. Před premiérou navštívil Alois Jirásek Mikoláše Alše, aby mu nakreslil návrhy pro hastrmany ve hře vystupující. Hráli je Jindřich Mošna a Rudolf Innemann. Aleš hned při přítelově vyprávění načrtl výjev před mlýnicí a oba vodníky, podle nichž se herci později maskovali. Rudolf Deyl Svou Lucernou dal Jirásek českému divadlu věno nejkrásnější. V této líbezné pohádce se vyznal ze své vroucí lásky k vlasti, k našemu lidu – a lidé si ji rázem zamilovali. Lucerna se stala jednou z nejmilejších her na našich jevištích. Opravdu působí jako stará lidová píseň, kterou je milo poslouchat. Její melodie hřeje naše srdce a omamuje vůní naší země, lip a mateřídoušky. Je prostá, krásná, průzračně čistá, plná poezie a lidového humoru. A právě ten humor, tak bezprostřední, skrz naskrz lidový, je na ní nejkrásnější. Zdeněk Štěpánek Mám napsat něco do programu k Jiráskově Lucerně. Setkávám se s ní od dětství. Rodiče byli náruživí ochotníci, tatínek režíroval a maminka napovídala. Lucerna se v jejich souboru pravidelně opakovala. A tak na moji první Lucernu mě přinesli jako tříletého do zákulisí, ale já to probrečel, protože jsem se bál vodníků. Další se uváděla po šesti letech v přírodním divadle zámecké obory ve Štěnovicích u Plzně. To jsem již seděl s maminkou v nápovědní boudě a moc se mi to líbilo, protože bouda byla zapuštěna v zemi a připomínala bunkr. Za dalších osm let jsem hrál učitelského Zajíčka. Tehdy před zkouškami mě otec zavedl do obory na místo, kde budeme hrát. Zákrut řeky Úhlavy s mohutným dubem, který představoval lípu, za řekou nádherná strmá stráň zalesněná smrkovým mlázím. Tatínek mi tehdy odvyprávěl celou hru, situaci po situaci. Byla to tehdy jedna z nejkrásnějších Luceren, u jaké jsem kdy byl. A když jsem později viděl několik inscenací Lucerny (Štěpánkovu v Národním, Paloušovu v Realistickém, Pistoriovu v Plzni a sám jsem si zahrál šumaře Sejtka v další Beránkově plzeňské inscenaci), na ten večer ve štěnovické oboře jsem si vždycky vzpomněl. Když nám jindřichohradečtí přátelé nabídli spolupráci, moc jsme se nerozmýšleli. I když to od nás bude troufalost a asi velký krajíc, snad se nám společně s Vámi podaří vstoupit do nádherného Jiráskova děje a alespoň chvilku „zase u toho být“. Lucerna, to jsou pro mne dvě krásné vzpomínky a teď se těším, že přibude třetí. Ta první, to byla inscenace v Plzni, s nádhernou výpravou vynikajícího výtvarníka Helera, v režii pana Pistoriuse, kde jsem hrál Mlynáře. Bylo to někdy v roce 1971, byl jsem mladý, nic jsem neuměl, ale elánu a sebejistoty jsem měl až moc. Druhá vzpomínka na Lucernu se váže na její inscenaci v Praze, v Národním divadle. Kromě toho, že jsem se potkal s nádhernými lidmi – herci, s pány Záhorským, Sovákem, Filipovským a dalšími, jsem prožil nezapomenutelné chvíle při posledním představení v historické budově Národního divadla před rekonstrukcí. Vůbec hrát v budově Národního divadla je zážitek, který bych přál všem hercům naší země. Hrál jsem i na dalších scénách Národního divadla, ale historická budova, to je prostě o něčem jiném. A během zkoušek, těch historek, vzpomínek a vyprávění, moudrostí i rošťáren, to byla škola nad všechny školy. Hrál jsem tam Mlynáře skoro pět let. A toto období patří snad k nejkrásnějším v mém životě. A teď se chystám ke třetí Lucerně, na třetím nádvoří jindřichohradeckého zámku a doufám, že bude základem k trojímu vzpomínání na tuto hru. Jistě to bude stejně krásné rozjímání, někde v budoucnu, jako nad operami, ve kterých jsem jako kluk v Jindřichově Hradci hrál. Prodaná nevěsta, Jakobín, Carmen, Cikánský baron zůstávají v mé paměti s podivným pocitem tajemna a dotýkání se něčeho, co se později, v dospělosti, stalo mým povoláním – posláním. Moc se těším, jak na tuto třetí a doufám ne poslední Lucernu (chtěl bych si ještě někdy později zahrát starého vodníka), tak také na krásné vzpomínky, které mi jistě na toto představení zůstanou. Alois Jirásek - životopisNarodil se 23. srpna 1851 v Hronově, pochází ze starého selského rodu; jeho otec byl původně tkalcem, pak pekařem. Studoval na německém piaristickém gymnáziu v Broumově, na českém gymnáziu v Hradci Králové a na pražské univerzitě historii. Alois Jirásek žil čtrnáct let v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu. Nalezl tam látku k mnoha prozaickým i dramatickým pracím a vyzrál během této doby v mistra české historické beletrie. Současně přispěl k tomu, že Litomyšl se v době jeho působení stala důležitým mimopražským Kulturním centrem. Z Litomyšle odešel r. 1888 do Prahy, kde působil až do roku 1909 na gymnásiu v Žitné ulici. Fotografie z představení hry Aloise Jiráska Lucerna:O divadelní hře J.K.Tyla Tvrdohlavá žena DOPORUČUJEME NA
|
Copyright © 2004-2020 A.Kaska.cz |