Napsali o nás...
Hlášky Antonína Kašky

Jakou řečí mluví váš telefon?

Už dávno ne "řekni mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi". Dnes spíše "ukaž, jakou melodii máš na svém mobilu, a já ti povím, do jaké společenské skupiny náležíš".

Telefon patriot

K velmi populárním vyzváněcím hláškám patří rovněž variace na již zmíněné "Já zvoním!" Tento slogan je k mání v několika mutacích - opilý telefon, koktající či čtyřprocentní. Patrioti z našich metropolí si tuto větu mohou stáhnout rovněž v nářečí ostravském, plzeňském či v brněnském hantecu.

Antonín Kaška, který se namlouváním různých vzkazů a vyzváněcích tónů zabývá již několik let. "Natáčel jsem hlášky pro systémy hlasové pošty a v březnu minulého roku mi dal syn poslechnout výrok Já zvoním! líbil se mi a řekl jsem si, že to nemůže být tak těžké udělat něco podobného," vysvětluje Kaška. Jako první prý natočil vlastní verzi tohoto sloganu a poté vytvořil výše zmíněné variace s mobilem podroušeným, zadrhávajícím či "hovořycym" poostravku.

"Hantec není problém - dva roky jsem v Brně studoval zdravotnickou školu. Plzeňák šel rovněž snadno, neboť v Plzni šestnáct let žiju. Trochu problém byl s Ostravakem, o němž mi rodilý Ostravák řekl: "Tuž, je to tak, jako by to ostravski namluvil Pražak." Snadno se nedělal ani Rus - od školních let jsem ruštinu zapomněl - a Polák. Na toho si zatím netroufám," svěřuje se Antonín Kaška. Místo toho prý raději namlouvá Já zvoním! v japonštině, případně speciální vyzvánění pana Tomabečiho, který nabádá ke zvětšení poprsí, vyčištění pleti či hubnutí.

Mobilem ku vzdělání

Pan Kaška je v oboru vyzváněcích sloganů velmi činorodý, takže v současné době pracuje na "Já zvoním!" ve francouzštině a speciálním velikonočním zvonění v nářečí Jindřichohradeckém. "Pokud o tom nikdo neví, je to speciální jazyk, k němuž budu muset na svých internetových stránkách uveřejnit vysvětlivky. Mimo obyvatel Jindřichova Hradce mu totiž málokdo rozumí," ujišťuje. Kromě toho připravil sérii SMS tónů, mluvených budíků a zvonění Marťanů a indiánů. Tím však páně Kaškova osvěta nekončí, pomocí mobilních telefonů by herec chtěl i vzdělávat mládež.

"Do budoucna bych chtěl uživatelům mobilních telefonů nabízet nejen zábavu, ale i krásu a poučení. Hodlám namluvit úryvky z Máchova Máje či verše Jana Nerudy," slibuje Antonín Kaška, průkopník v oboru vyzváněcích sloganů. Čekáte-li ovšem, že telefonní labužník podobného formátu si sám pro sebe vytvořil ten nejlepší slogan, jste na omylu. "Ve svém přístroji mám klasické vyzvánění nastavené od výrobce. Takové voloviny bych si totiž do mobilu nikdy nedal," říká s úsměvem.

Jindřich Göth
časopis INSTINKT číslo 3/V, 19. ledna 2006

Antonín Kaška: Mobilem zkusím zvětšovat prsa!

Ne každý majitel mobilního telefonu se spokojí s obyčejnou melodií přednastavenou svým operátorem. Hlášky v mobilech nabírají grády. Herec Divadla J. K. Tyla a Plzeňák Antonín Kaška (na snímku)je autorem některých z nich.

Plzeň - "Já zvoním! Haló, to jsem já, tvůj mobilní telefon, tak si mě vezmi, slyšíš mě?" budí Kaška pozornost v jedné z plzeňských kaváren, kde názorně předvádí, jak taky může v jeho podání zvonit telefon. Vzápětí promlouvá hlasem tchyně či nekompromisního šéfa. Na společensky neúnosné ´hlasy těla´ už naštěstí nedojde. Zato při předvádění ´opilého´, nebo ´čtyřprocentního´ telefonu je Kaška ve svém živlu: "Bóóóžíčku, haló, tady je tvůj růžový mobileček, hele jak krásně vibruju," pitvoří se autor legrácek, který se namlouváním různých hlášek baví už poměrně dlouho.

Blbne i japonsky

"Loni v březnu mi můj syn předvedl mobil, který takhle mluvil. Zdálo se mi, že je to dobrý fór a zkusím něco podobného," říká Kaška. Výsledkem byla hláška Já zvoním, která se hlavně mezi mladými ujala a tak začal vytvářet její další variace - s telefonem opilým, zadrhávajícím nebo mluvícím brněnským či ostravským dialektem. Hlášky zveřejnil na svých internetových stránkách a od té doby je zájemci téměř boří. "Denně se na nich zaeviduje až 4,5 tisíce lidí," chlubí se herec, kterého zájem lidí nutí stále pokračovat a vyrábět nové a nové slogany.
Čeština ho prý ve vymýšlení nesvazuje. "Třeba větu Já zvoním! jsem přehrál na počítači pozpátku, a zní jako japonština. Někdo z internetových fandů ji pak do Japonska skutečně poslal. Zanedlouho přišla kladná odezva, líbila se," říká Kaška. Teď má v plánu vytvořit slogan, po kterém by se ženám začalo dokonce zvětšovat poprsí. "Až tohle zvládnu, budu za vodou," směje se.

Půjde i do Máje

V oboru vyzváněcích tónů chce jít ještě dál. "Zkusím namluvit úryvky z Máchova Máje nebo Seifertovy či Nerudovy verše," plánuje. Kromě toho, že hraje na prknech plzeňského divadla, totiž ještě objíždí republiku s pořady pro školy, kterým vládne právě poezie. "Překvapuje mě, že mladí poezii poslouchají. Vím to opravdu z vlastní zkušenosti, takže proč to nezkusit právě přes mobily," uvažuje.
Vztah k počítačům, telefonům a dalším moderním technologiím Kaška rozhodně nezapře. "Pokud nejsem v divadle, určitě sedím u počítače. Počítám, že manželka jednou splní svůj slib a jednoduše ho vyhodí oknem. Nebudu se jí příliš divit," přiznává. Do počítačů je ochoten hodně investovat. „Pořád něco dokupuju, naposledy další kvalitní zvukovou kartu," vypočítává.

Romantika nezapře

Přesto v něm stále zůstává kus romantika. "Každé léto jezdíme s kolegy z plzeňského divadla hrát na nádvoří zámku v Jindřichově Hradci. A tady jedeme hlavně českou klasiku - Lucernu, Tvrdohlavou ženu, Dalskabáty... ," vypočítává Kaška. Na Jindřichův Hradec nedá stejně jako na Plzeň dopustit. V Jindřichově Hradci se narodil, v Plzni už 16 let s rodinou žije. "Ale dodnes mě manželka doslova rozchechtá, když mě třeba pošle ´Nastevřít okno´. Nebo když mi nařídí, abych ´jel pomálu´. To nikdo jiný než Plzeňák neřekne. Jednou to všechno vrazím do mobilů," slibuje herec.

Dana Veselá
Plzeňský deník 4. února 2006